VÝSTUP NA CIMA DI TERRAROSSA MONTASIO
Noční parkování je ve Slovinsku čím dál komplikovanější a kempy už byly zavřené. Nezbývalo nám než přejet do Itálie, kde je to zatím ještě úplně v pohodě. Smyčka se však utahuje…
Naštěstí jsme stihli přejet přes passo di Predil, kde se teď opravuje tunel a průjezd je během dne zcela uzavřený.
Zcela neplánovaně jsme dorazili na náhorní plošinu Montasio. Vzhledem k pokročilému podzimnímu období už jsme neměli ani moc velké plány. Na večeři kuchtím ještě zásoby ze Slovinska, protože nám na jídlo nezbyl přes celý den čas.
Noc byla poměrně dost studená a teploty šly lehce pod nulu. Péřové spacáky byly nutností. Ovšem ta hvězdná obloha byla dokonalá. Dokonce nás navštívila liška, byla zvědavá co si děláme na večeři
Ráno bylo ještě chladnější než noc. Ještě v 7 hodin byla úplná tma. Ze spacáku se nám vůbec nechtělo a vylezli jsme až v 8 kdy se začalo rozednívat.
Přece jenom už je téměř listopad a to jsou dny velmi krátké. Dole v údolí jsou ještě mlhy, ale tady na Altopiano Montasio ve výšce 1600m se kocháme slunečným počasím.
Vylézt na Cima di Terrarossa Montasio mě napadlo až ráno když jsem viděl okolní panoráma a slunečné počasí s předpovědí. Takové dny se prostě musí využít.
Po krátké domluvě padlo rozhodnutí. Vyrážíme až v 10 hodin kdy už je příjemné teplo. Ráno nemá smysl moc spěchat.
Na Cima di Terrarossa Montasio jsem měl v plánu vylézt už 5 let. Po každé do toho něco přišlo, jednou nebylo počasí, podruhé zase něco jiného. Až teď, kdy jsme tady s Hankou sami, máme možnost plánovat i náročnější akce jako je tato.
Terrarossa je jeden z nejkrásnějších vrcholů Friulských Alp. Je z něj nádherný panoramatický výhled do třech zemí. Rakousko, Itálie a Slovinsko. Jsou z něho vidět pohoří Kanin,
Po zpevněné cestě šlapeme vzhůru k riffugio Giacomo di Brazzà ve výšce 1660m
S výškou 2420m je výstup na vrchol technicky snadný, avšak převýšení 1000m dá docela zabrat.
Odtud začíná strmé stoupání až na samotný vrchol. výhledy jsou však úžasné jak na Altopiano Montasio tak na hraniční italsko-slovinský hřeben nad zimním střediskem Sella Nevea za kterým je Bovec.
Počasí jsme měli parádní a tak jsme si mohli dovolit i krátký rukáv. Ovšem jenom do sedla ve výšce 2250m, protože tady už začal foukat silný vítr. a přidaly se sněhové jazyky a zmrzlý sníh.
Neříkám že výstup patří mezi technicky náročné, ale pohybovat se na hřebenu ve výšce 2300m už přece jenom vyžaduje trochu pozornosti, protože srázy na severní stranu jsou v některých místech zcela strmé. O to víc ve mě vyvolával údiv otisk dvou čerstvých pneumatik horských kol, které jsme na hřebeni spatřili ve sněhu. Holt každý máme ty hranice posunuté někde jinde. Dovedu si představit, že to někomu pěkně zboří morálku, když na vrcholu Terrarosy potká dva bajkery 🙂
Po 2 hodinách poctivého výstupu, stojíme na vrcholku a kocháme se nádhernými výhledy na všechny světové strany.
Na severu v Rakousku se válí v údolích mlha. Pod ní jsou města Arnoldstein, Villach, Finkenstein, nebo třeba jezero Osiacher see. Zleva vystupuje z mlhy vápencový masiv „Villacher Alpe“ s vrcholem Dobratsch 2166m. Za zmínku určitě stojí, že až na vrchol se dá vyjet autem po vyhlídkové alpské sinici „Villacher Alpenstraße“ která je dlouhá 16,5 kilometrů a patří k nejkrásnějším vyhlídkovým silnicím v Rakousku.
Na západ se nám otevírá výhled na vrchol masivu Motasio s Vrcholem Jôf di Montasio s výškou 2754m. Na jeho vrchol vedou dvě zajištěné cesty. Via normale, ketrá je jednodušší a Grande Cengia přes západní stěnu a bivak Adriano Suringar. Ta už patří mezi náročnější podniky.
Nahoře se poměrně dost rozfoukalo a tak jsme byli nucení zahájit sestup bez svačiny, kterou jsme akorát vytáhli z batohu a zase jsme ji tam schovali.
Za zmínku stojí určitě i krásný hřeben s vrcholem Monte Cimone 2379.
Předpovídaná změna počasí na sebe nenechala dlouho čekat a nad hřebeny se začala tvořit oblačnost.
Tady na náhorní plošině Montasio to ještě nebylo tak znát, ale nahoře už funěl dost silný vítr. I na obzoru už je vidět nasouvající se fronta. Nic naplat, je podzim a sníh už na sebe nenechá dlouho čekat.
Opouštíme náhorní plošinu a sledujeme jak se postupně halí vrcholky Terrarossy do oblačnosti.
Tak to nám to tentokrát suprově vyšlo. Druhý den tu napadlo 15cm sněhu.
Tak zase někdy – nejlépe na podzim, kdy tu nebývá ani noha a užijeme si „Montaš“ jen sami pro sebe.
