ROHÁČE ŘÍJEN 2021
Poslední říjnový víkend přijíždíme navečer do Žiarské doliny.
Předpověď počasí slibuje poslední dva pěkné dny před tím, než se zavřou chodníky na 7 měsíců přes zimu.
Dnes už toho moc nestihneme a tak volíme pouze výlet na Žiarskou chatu a zpět.
Se západem slunce přicházíme na chatu a dáváme si výbornou čočkovou polévku.
Druhý den ráno máme naplánovaný podstatně náročnější výšlap.
Jenomže počasí je opravdu hnusné. Trochu jsem nasraný na „Nory“ protože slibovali slunečný den…. Předpověď se však změnila a od rána se vrcholky hor halí do těžkých mračen. No snad to není na celý den? Pro jistotu ještě sleduju aktuální předpověď a domlouváme se Hankou, že přizpůsobíme naše plány počasí.
Norové totiž slibují zlepšení kolem 12 hodiny a pak má být pěkně až do večera. Šlapeme tedy Ráčkovou dolinou ke kolibě pod oblačnou oblohou. Aspoň nám není takové horko.
Není kam spěchat. Po cestě se paseme na borůvkách a brusinkách. Jen je musíme pečlivě přebírat, protože některé už jsou lehce přešlé mrazem. Ty spodní jsou ještě dobré.
Před obědem se skutečně začíná protrhávat obloha a mezi mraky se ukazují první sluneční paprsky.
Od rozcestí pod Klinom, se vydáváme vzhůru po zelené značce Gáborovou dolinou. Po levé straně máme masiv Klinu a po pravé skalnatý vrchol Bystré 2248m
V horní části Gáborovy doliny je rozcestník. Zde se dolina dělí na dvě větve. Jedna končí v Bystrém sedle a druhá v Gáborově sedle, kam máme namířeno.
Stoupáme prudkým svahem nahoru a před námi se otevírá nádherná náhorní plošina, z které už je vidět Gáborovo sedlo.
V tomto místě protéká přes dolinu Gáborov potok, který zde teče velmi pomalu a hledá si cestičku v travinách plných mechu. Nad ním je malé pleso. V tuto dobu už z části zamrzlé.
Většina fauny už je ukrytá podzemí a čeká na příchod sněhu. Ten na sebe už nenechá dlouho čekat.
Konečně jsem dorazili do Gáborova sedla. Odtud se poprvé můžeme rozhlédnout i na východní stranu Západních Tater do Polska.
Zjistili jsme, že mlha a oblačnost se držela pouze na západní straně. Směrem na severovýchod je téměř jasno. Pod námi se prostírá Starorobociánská dolina, která je celá v Polsku. Státní hranici zde tvoří hřeben na kterém stojíme. Napravo je pak hřeben Ornaku.
Čeká nás ještě závěrečný a nejnáročnější výstup na vrchol Klinu. Odsud už je to jenom nějakých 200 výškových metrů, ale i ty dají zabrat.
Začínáme stoupat a já se kochám výhledy na Červené vrchy, které dělí Západní a Vysoké Tatry
Nad hranicí 2000m už je chodník místy pěkně vysněžený.
12:45 hod stojíme na vrcholu 2176m vysokého Klinu. Jeho vrchol má tvar rovnoměrné pyramidy. Pod námi leží Ráčkovy plesa, proti nám je vrchol Jakubiné, vpravo Končistá, kde budeme sestupovat.
Přechod studené fronty si však vybírá svou daň. Na vrcholu fouká nárazový vítr kolem 120km/h. Jen stěží držím telefon a pořizuju několik málo fotek.
Nedá se nic dělat, musíme sestoupit jinak nás vítr smete z vrcholu. Dělá nám problémy se držet na nohou. Jen s námahou se držíme chodníku, který je zavátý sněhem. Kousek pod vrcholem si nasazuju čepici i já, protože mě regulérně omrzá ucho. Hanka má uvázanou kapuci, která ji v jednom kuse fackuje do obličeje.
Až tady, malý kousek pod hřebenem Končisté se vítr trochu utišuje a je možné v klidu dál sestupovat. Do této chvíle jsme z vrcholu v podstatě utíkali. Pod námi jsou Ráčkovy plesa.
V jednom suchém dolíku si vyhledáváme malou základnu, kde v klidu a bezvětří obědváme.
Prostredná Poľana, sestupujeme kolem Ráčkova potoka zpět ke kolibě. Počasí je krásné a tady dole už téměř nefouká. Užíváme si sluníčka a sbíráme borůvky
Rázcestie pod Klinom. Tady jsme ukončili okruh kolem Klinu a čeká nás sestup Ráčkovou dolinou zpět k autu.
Kdo si počká, ten se dočká. Kdo by to byl řekl, že se z tak zataženého rána vyklube nádherný den.
Na horách se počasí mění velmi rychle. Někdy je potřeba prostě vydržet a doufat.
