ESPADA NEBO ESPETADA
Jak už jsem naznačil v mém posledním příspěvku, na Madeiře si můžete pochutnat na dvou unikátních specialitách.
Každá je však zcela jiná i když mají pro našince podobně znějící název.
Tak tedy ESPADA je hlubokomořská ryba s Českým názvem Tkaničnice atlanstká. Je dravá, žije v hloubkách kolem 1500m a v noci vystupuje k hladině. Má stříbrně zbarvené hadovité tělo dlouhé až dva metry, a váží kolem pěti kilogramů. Má velké oči, ostré zuby, hřbetní ploutev táhnoucí se od hlavy až k ocasu a dlouhý roztřepený ocas.
Když ji rybáři uloví a vytáhnou na vzduch, změní svoji stříbrnou barvu na černou, a její obrovské oči vlivem změny tlaku téměř vylezou z důlků. Ryba má velmi jemné maso s minimem kostí. Připravuje se jako přírodní filé, nebo obalená v těstíčku. Jako příloha bývá nejčastěji servírován pečený madeirský banánek či maracuja a kiwi.
Protože protože vařím rád a nebojím se výzev, připravil jsem si Espadu na Madeiře sám. Předcházel tomu nákup čerstvé ryby v místním marketu.
Nebývá zvykem, že si cizinec tuto rybu připravuje sám a tak jsme si užili při nákupu i dost srandy.
Paní nám rukama vysvětlila, že ryba se prodává pouze celá. Portugalština je totiž opravdu pekelný jazyk a s angličtinou v minimarketu nepochodíte 🙂 Na Espadu musíte použít speciální nářadí abyste ji zbavili ostnú, ploutví a zubů. Nakonec se ryba odře z kůže a i s hlavou, (která se nejspíš používá na vývar ) připraví zákazníkovi.
Rybu jsem nařezal , lehce osolil a okořenil a zprudka ogriloval na pánvi. Na závěr jsem ji podlil Madeirským vínem a oflamboval. Výsledek byl vyjímečný 🙂
Zato ESPETADA to je zcela jiný zážitek. Ten náš byl umocněn navíc tím, že jsme narazili na místní nefalšovanou „feštu“ festival sklizně cukrové třtiny. Jedná se také o Madeirské národní jídlo, ale tentokrát jde hovězí špíz.
Běžně si můžete dopřát tento hovězí špíz v kterékoliv restauraci na ostrově. Nám se však poštěstil opravdu jedinečný zážitek. Při průjezdu horskou vesnicí nás zaujalo množství lidí na ulici a hustý kouř valící se z grilů. Neodolali jsme a museli tu zastavit. Právě probíhal pravý vesnický festival sklizně třtiny a ten bývá jen jednou do roka. To se musí zažít.
Započali jsme pravou domácí pončou s čerstvě vylisovanou šťávou z maracuji. A protože jsme na Madeiře, k zakousnutí jsme dostali nakládané mušle v sladkokyselém nálevu. Moc dobré a velmi Madeirské
Tím hlavním chodem ale měla být chlapácká Espetada, kterou nám napíchnul na vavřínový klacek místní řezník.
Kdo by čekal, že dostane připravené jídlo na talířku, byl by na omylu. Jsme na dědině a tady se vše měří jinak. Tak za prvé hovězí maso na Espetadu musí být řádně odleželé, klidně i měsíc. Když je masíčko křehké, odkrojí se z kýty pořádný kus a nakrájí se na kostky. Ty se napíchají na klacek.
Když jsou kostky na klacku, celý špíz se poválí v hrubé soli s rozdrceným bobkovým listím a česnekem. Tento klacek mě řezník mě hrdě podal do ruky a poslal mě k velkému grilu, který byl plný žhavého uhlí ať si to jdu ogrilovat.
Espetada je totiž vlastně steak, který si každý připraví dle vlastní chuti. My samozřejmě REAR. Gril byl pekelně rozpálený a masu jsem opravdu nedal víc jak 3 minuty. Výsledek byl dokonalý. Přílohu jsme ignorovali protože každý, špíz měl tak půl kila. Tomu já říkám chlapská porce.
Já bych ještě dodala, že co se týká špízu, tak se vůbec nedalo tohle množství sníst a měli jsme z této porce ještě večeři.
K této večeři jsem rovněž přispěla zbytkem své porce grilovaného kuřete, která byla taky obrovská 🍖