OKOLEHAO TRAIL

Dnes se vydrápeme po strmém bahnitém trailu na hřeben mezi Hanalei bay a Princeville. Jedná se o nezapomenutelný zážitek, který díky všudypřítomnému bahnu spousta lidí nedokončí.

Okolehao trail se nachází na severním pobřeží ostrova Kauai poblíž města Hanalei. Jeho začátek je za poli s Tarem, hned za odbočkou u jednosměrného mostu z Hanalei do Princeville . Odtud vede úzká cesta až k začátku hřebene, kde je malé parkoviště pro cca 5 aut. Hned u parkoviště je malá lávka přes zavlažovací kanál s cedulí „Okolehao Trailhead“

Trail Okolehao je pravděpodobně nejlepším výletem, jaký můžete na severním pobřeží ostrova podniknout. Jsou z něj opravdu krásné výhledy do okolí, především na záliv a městečko Hanalei

Nejedná se o žádný výlet pro „paničky“ ale o hřebenovou stezku, která se šplhá až kdesi do vnitrozemí samotného ostrova

Trail je dlouhý 5mil, ale je velmi náročný. Délka se tady totiž nepočítá na míle, ale na čas potřebný ke zdolání trailu. Věřte mě, že tady může míle znamenat hodinu i víc.

Pokud se tedy vydáte na trail dlouhý 2,5 mile, nepočítejte s tím, že vrátíte dřív než za 5 hodin. Špinaví, zpocení, poškrábaní od větví a kapradin, poštípaní od komárů a s krvavými fleky od pijavic. Přes to všechno se jedná o nejkrásnější zážitky, které můžete na tomto tropickém ostrově, ale i v životě zažít.

My jsme si ho s Hankou pro sebe pojmenovali “ Prasečí trail.“ Mělo to svůj důvod. Trail se totiž nachází na Windward, tedy návětrné straně ostrova. Asi nikomu nemusím vysvětlovat co to znamená. Několikrát denně zde prší a podle toho také vypadá samotná stezka vyšlapaná v bahně hřebene.

Pro názornost přikládám kousek videa.

Na rovinu, moc lidí tady nechodí. Za prvé se jedná o dost velké převýšení, které je nutné za pomocí lan po celou dobu trailu překonávat a za druhé, bahno zde opravdu teče proudem. A to i v případě, že je slunečné počasí a neprší.

Jde totiž o naprostou podstatu celého ostrova. Je to tropický ráj a nejdeštivější místo na Zemi, tak proč bych si měl křivit realitu v hotelovém bazénu a upravených chodnících s nádhernou výsadbou rostlin? Vždyť ty tady rostou i divoce a nejde o žádnou iluzi. Je jasné že 90% lidí nikdy nepochopí, proč se lopotíme v bahně.

Já to však vím, a ví to i Hanka. Je to ten pocit, kdy stanete na úplném konci hřebene a dál už nejde jít, protože se stezka svažuje prudce na druhou stranu. Jste totiž na konci trailu Okolehao. Rozhodli jsme se pro krátký odpočinek a malou svačinu. Cestou zpátky nás čekalo několik bahnitých tobogánů. Pokud jsme nahoru vylezli zabahnění od pasu dolů, tak cestou zpět jsme bahnem pokryli od pasu k hlavě. Cesta zpět byla opravdu jedna velká a zábavná klouzačka. Ovšem trail stal za to! Bahno jsme měli všude takže koupel v potoku byla nezbytně nutná.

Ovšem při návratu z trailu Okolehao přešel optimismus i mě… Přímo před námi, když jsme přicházeli k autu, nám na něho spadl v prudkém větru strom…..
Byla to taková rána, že jsem minimálně čekal rozbité okno a promáčklou střechu. Když jsem to viděl, málem se mě podlomily kolena. Byl to nějaký ořech, protože kolem auta se jich válelo spousta.

Tady už je strom mimo auto, takže to vypadá jako větev, ale měli jsme s tím pánem co mě pomáhal co dělat, abychom to sundali z auta.. Měli jsme velkou kliku, protože autu až na pár škrábanců a několik vyděšených gekonů nic nebylo.

Trochu se nám lepí smůla na paty. Po návratu jsme šli ze sebe spláchnout to bahno do Oceánu. Blbnul jsem ve vlnách. Vody po kolena, ale vlny byly pořádné.

Jedna z vln mě smetla když už jsem lezl na břeh. Najednou mě podrazila nohy a už jsem dělal salta v rozvířeném písku. Pamatuju si jen tupý náraz ramenem na dno. Natrhl jsem si nejspíš vazy v rameni… Tu bolest si budu dlouho pamatovat.

No a tak si čistím zuby levou a stan staví a balí Hanka. Řídit můžu, je to automat, ale zpátečku dává zase Hanka. Zítra jdeme Kalalau trail, tak to bude nejspíš hodně zajímavé, ale musím to nějak dát. To si ujít nenechám….