TO BYL ZASE NÁPAD…

Řekl jsem si, že dnešní běžky pojmu jako za „mlada“ a dojedu až domů. Tím samozřejmě nechci říct, že jsem starý 🙂

Nechal jsem se vyložit na Dušné ( kdysi bych to šel z už z domu na běžkách) a valil na Cáb.

S Bárou jsem se domluvil, že v případě nouze pro mě přijede někam na smluvené místo, ale že se budu snažit dojít až domů.

Bohužel jsem nastoupil na trasu docela pozdě a tak z plánu, že půjdu přes Tanečnici, Díly a Lhoty sešlo To by bylo tak 35km. Dál byla ve hře varianta přes Santovský hřeben na Přehradu, ale od Kočíbů by se musel nechat odvézt. Navíc byla docela kosa a sjezd na Santov i když svítilo slunko by nebyl moc příjemný.

Pak slunko zalezlo za mraky a v tu chvíli jsem si uvědomil časový deficit. Nakonec tedy padla i varianta přes Dušnou kolem ovčína, kolem Kříža a přes Páleniska domů. Zbyla mě varianta přes Čupek, nad Křivým potokem na Vršek a Řehořovem dolů. To byl nápad… Ne že bych to tam neznal, ale ono se to tak nějak všechno mění. Stromy jsou vyšší… Zkrátka tam kde dříve bývaly lesní pěšinky a cestičky, jsou dnes rozryté koryta od stahování dřeva, plné kořenů a větví.

Nad Řehořov jsem se dostal po lehkých komplikacích s polomy už téměř se soumrakem. Kopec znám dobře a navíc je to skoro nad barákem, takže jsem byl v klidu. Kdyby ovšem v tu chvíli nezačalo hustě sněžit. To by však pořád ještě vadilo méně, než fakt, že se na kopci celé léto pásly koně a zanechaly tam tankodrom zapadaný sněhem.

Svah vypadal téměř ideálně. Ale jen do chvíle, než jsem se rozjel. Každých pár metrů jsem chytil neviditelný drn nebo krtinec. Takže jsem cvičil spartakiádu celý kopec dolů… Tlamu jsem sice nehodil, ale moc jsem si to neužil. Pryč jsou doby, kdy jsme kopec používali jako cvičnou louku na lyžování. Ani z domu by se nedalo jít. Na lesních cestách je vysypaný hrubý makadam a bylo by zapotřebí, aby napadlo minimálně půl metru sněhu. Bývávaly však doby, kdy se dalo od baráku běžkovat na Lhoty, nebo na Dušnou úplně bez problémů a stopa byla všude. Chodil jsem s dědou pravidelně přes Růžďku na Dušnou a pak buď na Vsetín k lázním , nebo na Cáb a přes Ptáčnici na Valašskou Bystřici, nebo na Santov. Zkrátka, bylo dost sněhu a také času, nebyly mobily a v televizi bylo hovno. Takže se lyžovalo a sáňkovalo každý den.