VEŘOVICKÉ VRCHY KRÁTKÁ-DLOUHÁ

Dnes jsme s Hankou pro změnu vyrazili na Veřovické vrchy. Jelikož bylo nutné vrátit se zpátky k autu, musel jsem vymyslet okruh.

Původně jsme chtěli jít ze Zubří, přes Machulky na rozcestí pod Krátkou

Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdeme Nad Točnou přes Dílec „direttissimou“ přímo do sedla. Na jižní planiny totiž svítilo slunko a přes Machulky bychom šli ve stínu.

S přibývající výškou, přibývalo i sněhu. Ne že by to bylo nějak závratné, ale v dnešní době je i 10cm dost.

A vyrazili i cyklisti. Jiné sportovní nářadí snad ani nejde využít. Jo, viděli jsme děcka na bobách jak to hoblovaly po těch šutrech. Docela je chudáky lituju, ale co naplat, přesouváme se do jiného podnebního pásma a je to poznat. Nahoře byla už docela kosa, odhaduju kolem 0 st. C

Veřovické vrchy jsou podstatně vykácené. Na druhou stranu, aspoň jsou odtud pěkné výhledy do okolí.

Bývávaly doby, kdy z Krátké nebylo vidět vůbec nic.

Pohled do Zubří a Videčské paseky. V pozadí je vidět Vrchhůra na Lhotách

Dnes je to přesně naopak. Z Krátké se dnes můžeme kochat krásnými výhledy, na rozdíl od Dlouhé, která je totálně zarostená a není z ní vidět nic.

Následoval sestup do sedla pod Kamenárkou. Tam byla asi nejlepší možnost najít nějakou návratovou variantu zpátky do Zubří k autu. Po cestě zpátky už byla ale pěkná zima.

Přesto že jsme ušli jenom malý kousek hřebene, byl to moc pěkný výlet bez lidí. Na jaro se zde otvírají moc zajímavé možnosti cyklistiky.