KO TARUTAO aneb CESTY DOBRODRUHŮ JSOU NEVYZPYTATELNÉ
Tenhle ostrov nám dal zabrat, tady jsme zhubli tak 2 kila za den…
Tarutao je jeden z největších Thajských ostrovů a leží na samotné hranici s Malajsií. Je na něm nedotčená příroda a od dob, kdy sloužil jako lágr pro politické vězně, se tady toho moc nezměnilo. Na rozdíl od Libongu, který je muslimský, je na Tarutao spíše hinduistická komunita. Na ostrově není elektřina ani Wi-Fi. Je tu jeden maličký obchod se suvenýry který plní i funkci jakéhosi obchůdku s pitnou vodou, konzervami a samozřejmě Coca Colou 🙂 „Restaurace“ je tu také, ale je hodně svérázná pobíhají v ní prasata a otevírá jenom na hodinu ráno a večer. A to je tak asi vše co tu najdete, kromě džungle.
Podle mě, tady musela být i vojenská základna. Napovídá tomu i kasárenský způsob rozložení staveb, z nichž některé, jsou už ve značně schátralém stavu a poskytují zázemí agresivním tlupám Makaků. Je tu také kemp… No,… spíš pláž, kde je dovoleno postavit si stan. Po příjezdu na ostrov a zaplacení nezbytných poplatků 200B na osobu za vstup do národního parku, jsme přišli do visitors centra, kde nikdo nebyl. Jak by také mohl.. Ostrov je neobydlený a dočasně se tu střídá jenom pár rangerů. Pokud je někdo v přístavu, dá rozum, že zároveň nemůže být ve visitors centru.
Půjčili jsme si tedy stan, a šli si vybrat místo na cca 3 kilometry dlouhé písečné pláži.
Byl by ale nesmysl vzdalovat se někde na konec pláže na lidu prázdném ostrově. A tak jsme zůstali asi 500m od posledního nevyužitého bungalovu. Ovšem stavba stanu na písečné pláži ve větru bez jediného kamene.. byla vyložené dobrodružství.. Kdyby to byl horolezecký stan s nějakou samonosnou konstrukcí… ale tahle 7 kilová mrcha pro tři lidi s předsíňkou.. To byla trochu jiná liga. Zvláště když v ní chybělo 12 ze 20 tyček.
Dlouho nám ve větru plápolal jako vlajka. Ještě že jsme ho zatížili našimi batohy. Kotvení v písku je bez kamenů nemožné a tak jsme stan uvázali aspoň trochu ke stromům.
Ovšem na čem spát? Chtělo by to aspoň karimatku.. Zhlavec máme pořešený a odzkoušený z Havaje teniskama.
Zašli jsme tedy opět do visitors centra a ejhle, “beding set” za příplatek 50B! .. ale jak jsou tihle Thajci podnikaví! Zřejmě počítají s tím, že když si půjčíte stan, automaticky máte karimatku a zhlavec v batohu. Už jsme tento thajský systém dávno prokoukli. Everything za příplatek. Nakonec to hodí pěknou pálku. Nic naplat, spát na něčem musíme.
Vytunili jsme si stan a šli na průzkum dlouhé písčité pláže.
Ještě že jsem vzal čelovku. Pláž má skoro 4 km. Je ale velmi příjemné se po celém dni cestování jen tak projít a brouzdat ve vodě. Po cestě jsme pozorovali rangery, jak lžičkou dlabou v písku škeble na večeři.
Západy slunce jsou parádní, na obzoru je ostrov Langkawi v Malajsii
Cestou jsme narazili na vyplavené medůzy. Některé měly i metr v průměru.
Největší zážitek jsme ovšem měli po setmění. Za každým naším krokem rozsvítila zem plná fytoplanktonu. Vypadalo to naprosto magicky. Každá stopa v písku 5 vteřin svítila stovkami zelených jiskřiček podobných světluškám a pak pomalu zhasínaly. Bavili jsme se tím celou noc a běhali po pláži jako blázni. Ještě že byla tma a nikdo nás neviděl.
Další den jsme se rozhodli půjčit si horské kola a prozkoumat lépe rozlehlé okolí. Středem ostrova vede jedna cesta, která má jednu odbočku na pláž Ao Son, kde kladou svá vejce mořské želvy. Cesta to nebyla jednoduchá, drzé opice na nás cenily zuby. Jedna se dokonce rozběhla za Hankou a zahryzla se jí do pedálu. Takový MTB výlet pralesem není žádná sranda, musíte se mít hodně na pozoru. Úmorné horko nás ničilo v každém stoupání a že jich tu bylo.. Vlhko je tu takové že stačí jen ležet a teče po vás pot.
Asi po hodině jízdy pralesem jsme dojeli až na pláž Ao Son. Posadili jsme se unavení na pláž a pozorovali malou červenou tečku na obzoru moře. Ta se stále zvětšovala, až jsme nakonec rozeznali přibližující se kajak.
Po notné chvíli boje s příbojem se nakonec zjevil borec s plnovousem a dal se s námi do řeči. Že je z Kanady a přijel na Tarutao na kajaku z ostrova Lipe!?
„Cože?“ Povídám
No já jsem si koupil starý kajak a teď pádluju z ostrova na ostrov. Nechtělo se mě tomu věřit a tak jsem se ho ptal jak dlouho mu to trvalo? Říkal den a půl. Ale když jsi moc dobrý, dá se to zvládnout za den.. a nemusíš nocovat na moři…. A že včera byly velké vlny které ho drtily, proto musel nocovat na volném moři a v noci ho budily velryby jak vydechovaly vzduch,. Také viděl ohromné chobotnice jak je loví Thajci. nakonec nám řekl že má hrozný hlad, protože celý den nejedl… Až objede ostrovy, tak kajak zase prodá a pojede domů…hodně zajímavý člověk. My jsme ale pospíchali dál, a tak jsme se rozloučili a že se třeba někde ještě potkáme.
Z pláže Ao Son jsme měli naplánovaný trail k vodopádům LU DU. Trail vedl pralesem podél potoka, který bylo nutné několikrát přebrodit. Byl velmi podobný trailům na Havaji.. Všude neprostupná vegetace a šlo se podél potoka stále vzhůru. Asi po hodině chůze pralesem jsme došli k blankytně čisté laguně, do které stékala ze skály voda. To bude asi ono. V tom na nás zezadu někdo volá “Hi “ já jsem říkal, že se ještě někde potkáme. Byl to ten Kanaďan z kayaku.
Prozkoumávali jsme společně lagunu a křišťálově čistou vodou. V průvodci píšou, že tu jsou rejnoci a malé Lion Fisch, které sice neútočí, ale mají jedovaté ostny na ploutvích, které vás můžou zranit. Usoudili jsme ale s kanaďanem, že voda je vhodná na koupání a oba jsme se dokonale vyřáchali.
Hanka si nechala nohy okusovat malými rybičkami kterých tu bylo spousta. Perfektní koupel a ještě jsem si vypral tričko. Bylo to poprvé po 12 dnech, ale nebylo to zase tak hrozné, klidně jsem mohl ještě pár dní vydržet 😉
Po návratu do Ao Son jsme nasedli zase na kola, rozehnali opice na cestě a vrátili se zpět do kempu. Celý den jsme nejedli, ale restaurace byla zavřená. Prostě nebylo co jíst ani pít. Navštívili jsme tedy místní zoufalý obchod a koupili 2 vody a nějaké 2 hnusné tyčinky. Jako záchrana před uměním hlady to stačilo, ale opakovat bych to nechtěl.
Po návratu jsme se šli s Hankou zase projít po dlouhé pláži až na konec. Na konci pláže jsme pozorovali krásný západ slunce nad ostrovem Lipe. V podvečer jsme měli možnost pozorovat makaky, jak v tlupě vyšli na pláž a pojídají kraby. Čím víc se stmívalo, tím víc byly zřetelné světýlka fytoplanktonu v našich stopách. Po celém dni jsme měli opravdu velký hlad a těšili jsme se, až otevřou restauraci. Bylo nám úplně jedno co sníme i když byl výběr naprosto mizerný.
Ostrov Tarutao je zkrátka takový. Ve své době velkolepě pojaté prostranství se zázemím a bezmála 100 bungalovy, dnes postupně chátrá a pohlcuje ho prales. Popřípadě ho ničí opice, které jsou zde chráněné a velmi drzé. Personál rangerů je zde početný a mám pocit, že zbytečný, protože hostů je zde málo. Stan jsme tu měli postavený jenom my a pak ještě jeden francouz který měl vlastní a chtěl nám ho prodat. Celkově to na nás působilo jako by tu byli všichni za trest. Národní park má velmi vysokou prioritu v ochraně zvěře. Ostrov má rozlohu přes 1300km2 a jsou zde velmi početně zastoupeny všechny Thajské druhy fauny. Ovšem našli jsme na ostrově také velké skládky odpadu kousek od pláže. V okolí bungalovů je čisto a jinde bordel, však ona si to příroda a opice nějak přeberou. Tato vlastnost je Thajcům vlastní. Koupání zde není nějak výjimečné, pobřeží je velmi plýtké a je zde spousta malých medůzek, které žahají jako když do vás někdo píchne jehlou. Jakmile vylezte z vody bolest odezní. Korály tu nejsou žádné. Takže potápění také nic.
Ráno jsme vrátili stan a šli se projít po pláži. V dálce jsem zahlédl malý kajak. Byl to Kanaďan. Pomohl jsem mu vytáhnout kajak daleko na břeh, jelikož právě začínal příliv. Dohodli jsme se, že se potkáme v restauraci na snídani. Dali jsme si palačinku s kešu ořechy, kávou a melounem. Dlouho jsme si povídali o našich i jeho plánech. Říkal, že záleží na počasí a vlnách, než dorazí do Pak Bary. Tam se pokusí prodat kajak, a vyrazí přes sever Thajska do Kambodže. Odtud má namířeno do Nepálu a do základního tábora Everestu. Ptal se nás, co je za měsíc. Hodinky mu dal bratr, ale jinak neměl ponětí dnech v tydnu. Doma má 4 děti. Říkal, že by se chtěl ke konci března vrátit domů. Prý každý kdo si chce zachovat zdravý rozum musí z Kanady v lednu – březnu vypadnout někam do tepla. Zajímavý, ale velmi slušný člověk.
Pěkný komentář, krásný zážitek.
Mně ovšem nejvíce úchvatilo slovo ZHLAVEC. Je vidět že jsi patriot a původ nezapřeš😘
WIKIPEDIE říká že : Polštář (moravsky zhlavec) je účelové a dekorativní vybavení.obytných prostorů. Ato je i stan 😉