Cyklovýlet k soutoku Dunaje a Moravy do Děvína

Je spoustu míst kam se chci na kole podívat. Jedním z nich, byla i CHKO Záhorie. Poznávačka této lokality pro mě měla ještě další přidanou hodnotu, kterou doufám využiju do budoucna.

Cyklostezky zde vedou po bývalých signálkách, což jsou obslužné cesty které vedly v těsné blízkosti zátarasů a sloužily k rychlému zásahu a likvidaci narušitele… . Je potřeba si uvědomit že tímto místem probíhala Železná opona. Její délka dosahovala 7  000 km a rozdělovala Evropu na dvě části – od Barentsova moře na severu k Černému moři na jihu. Po více jak čtyřicet let představovala nepropustnou bariéru mezi státy socialistického východního bloku a demokratického Západu. Vyžádala si tisíce lidských obětí a stala se neodmyslitelným symbolem rozdělené Evropy

Přesné místo překonání zátarasů pak pohraničníkům pomohl určit přibližně 20 metrů široký pás zorané půdy v okolí plotů, který byl pomocí herbicidů zbaven jakéhokoliv porostu. Proto bylo možné v  půdě velice dobře rozpoznat otisky obuvi běženců. Po  celé délce zátarasů byly navíc rozmístěny zprvu dřevěné a  později kovové strážní věže, z  nichž bylo možné přehlédnout celý hlídaný úsek. V noci pohraničníkům navíc asistovaly výkonné reflektory a nástražné světlice.

Celá tato oblast má v podstatě nížinný charakter. To znamená že se tu dají během jednoho dne ujet desítky kilometrů aniž by se člověk nějak výrazně zničil. Má to ovšem „2 ale“

To první „ale“ spočívá v tom, že nesmí foukat vítr 50km/h , proti kterému jsme šlapali celou cestu do Děvína.

To druhé „ale“ je ještě podstatnější, chce to mít najeto aspoň 500km, aby nebolela prdel.

Objet jezero byl můj nápad, koho by napadlo, že by po takovém dlouhodobém suchu mohly být metr hluboké kaluže. No alespoň jsme poznali co to je obcházet lužní les.

Dále už ubíhala cesta docela rychle krásnou krajinou podél státní hranice s Rakouskem.

Louky byly pokryté miliony květů ocúnů a tvořily tak světle fialové koberce

Hraniční přechod Bratislava-Děvínska Nová Ves / Marchegg

Řeka Morava jejíž střed tvoří státní hranici s Rakouskem

V roce 1771 byl poprvé postaven obloukový kamenný most přes řeku. Hlavní konstrukce mostu byla ze dřeva. Tento most v roce 1809 zničily plovoucí ledové kry a o několik let později v roce 1813 byl most znovu postaven. V roce 1866 byl během prusko-rakouské války zapálen, opět následovala časná výstavba, ale i tento v roce 1880 zničily ledové kry. Následně už nebyl vybudován. Pak v tom místě existoval už jen přívoz pomocí přívozu nebo loďkami.

Celých 90 let zde nebyl žádný most. Až v roce 2012 byl postaven tento most. Jde o zavěšený symetrický třípolový most ocelové konstrukce s rozpětím 30 m, 120 m a 30 m. Se svou volnou šířkou průchodu 4 metry je určen pro chodce a cyklisty. Celková délka přemostění je 751 metrů a celková délka mostního objektu je 525 metrů

Zajímavostí je, že celá hranice SK/A od trojmezí po soutok Dunaje a Moravy nemá jediný most pro auta. Nejbližší most je vzdálen v téměř 70km v Moravském Svatém Jánu. I ten je pontonový a jezdí se zde kyvadlově. Státní hranici zde v celé 70ti kilometrové délce tvoří řeka Morava. Tímto způsobem nás soudruzi chránili od imperialistického západu, aby k nám nic zlého nepřinesl.

Cyklostezka z Rakouska směrem do Děvínské Nové Vsi. Úplně vzadu je vidět vysílač Kamzík.

Jeden z pilířů cyklomostu je záměrně postaven na původním bunkru železné opony.

Děvínský hrad nad soutokem Dunaje a Moravy. Tvoří zde neodmyslitelnou kulisu toho místa. Je to zřícenina gotického, později slohově přestavovaného hradu, vypínající se majestátně nad stejnojmennou obcí, městskou částí Bratislavy.

Hrad byl svědkem slávy i pádu Velké Moravy, prvního slovanského státního útvaru na území Slovenska, a byl důležitou součástí soustavy pohraničních pevností Uherského království.

Brána svobody – Na památku čtyř stovek mužů a žen, kteří zde zemřeli při pokusu o útěk přes železnou oponu. Místo, které vás donutí zamyslet se.

Dunaj přitéká z Německa a Rakouska tak čistý, že se v něm můžete bez problémů koupat. Ze Slovenska ho však opouští o 2 stupně špinavější.

V pětistupňové škále hodnocení, ve kterém je jednička nejlepší, patří slovenskému úseku řeky dvojka až trojka. Nejkvalitnější voda je od rakouských hranic a Děvína po bratislavský Most SNP,

Dunaj je největší evropská řeka. Je dlouhý 2811 km a protéká 10 státy.

jeho průměrná hloubka středního toku je 6 – 8m a teče poměrně velkou rychlostí od 1,1 po 4,7m/s

Překvapila mě velikost parníků plujícich po Dunaji.

Některé lodě mají i přes 150m

Děvínský maják

V Cafe Ahoy jsme si dali výborné espresso

a pravé Bratislavské rožteky (rohlíčky)

Hanka si nemohla odpustit ani pravý devínsky ríbezlák – tradičné lokálne ríbezľové víno vyrobené z červených a čiernych ríbezlí.

Podél státních hranic s  Německou spolkovou republikou a  Rakouskem bylo vytvořeno až 2 km široké zakázané pásmo, víceméně zcela zapovězené civilnímu obyvatelstvu, kam byl vstup jen na  speciální propustku.

Tyto zátarasy byly v  průběhu času na  některých místech ještě posunuty dále do  vnitrozemí, aby pohraniční hlídky měly více času běžence zastavit ještě před státní hranicí. Zároveň byly ve  střední části pruhu vybudovány ploty pod napětím 3–6 tisíc voltů. Pokud měl uprchlík toužící po svobodě to štěstí, že ho neroztrhali psi ani nezabilo vysoké napětí, musel se ještě vyhnout střelbě PS (pohraniční stráže) Ti se kolikrát nerozmýšleli vypálit přes 480 nábojů z kulometu na chudáka, který byl 20m od břehu s Rakouskem. Tyto příběhy jsou vyryty do kamene, který dnes slouží jako memento tehdejší doby.

Vysoké napětí však mělo za následek několik mrtvých i na straně pohraniční stráže a tak bylo od tohoto způsobu ochrany upuštěno. Místo toho se použilo nízké napětí, které při přerušení otevřelo dveře SUPům.

SUPi byli samostatně útočící psi. Tito psi byli po přerušení nízkého napětí automaticky vypuštění mezi dva ploty které tvořily hraniční pásmo. Měli za úkol zlikvidovat narušitele dřív než dorazí jednotka automobilem po signálce. Ze psů byly vychovány bestie, které byly speciálně vycvičeny na roztrhání lidí. Tento program se však vymkl kontrole a nejednou se stalo, že pes roztrhal i svého psovoda. Proto byl program SUP ukončen. Pokud by měl někdo zájem dozvědět se více o těchto komunistických praktikách, doporučuji navštívit muzeum Železné opony ve Valticích vedle kolonády Raisna.

Mezi Děvínem, Děvínskou Novou Vsí a Dúbravkou se nachází unikátní národní přírodní rezervace Děvínská Kobyla.

Kdysi tuto lokalitu omývalo teplé moře, a to způsobilo obrovskou rozmanitost organismů. Tento prehistorický svět se nacházel právě zde! Dnes je lokalita Sandberg díky množství objevů světovou klenotnicí fosilních nálezů.

Důkazem jsou více než 14 – 16 milionů let staré fosilní nálezy a přes 350 druhů mořských i suchozemských živočichů. Ty se našly na Děvínské Kobyle, konkrétně na lokalitě Sandberg.

Jsou odtud nádherné na rakouské Moravské pole, zříceninu hradu Děvín nebo na zámek Schloss Hof.

Problém je v tom, že my my máme na všechno vždy málo času. Proto jsme si objevování archeologických rozmanitostí okořenili čelovkama a vraceli se z tohoto místa až za úplné tmy.

Naleziště Sandberg osvětlovala záře nad Bratislavskou metropolí.

Naštěstí už máme “ Hen tu demokraciju “ a tak jsme strávili noc přímo na čáře Železné opony. Před třiceti lety bychom už měli kulku v zádech a vlčáka na krku…..

Myslím, že by si měl každý uvědomit jak hrozná tato doba byla a co jsme v roce 89 a vstupem do EU získali. Pokud se to někomu nelíbí, nebo nevěří, doporučuji zajet si do této oblasti a dlouho, dlouho přemýšlet. Neb jak řekl slavný španělsko – americký filozof George Santayana “ Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“