Sjezd JIHLAVKY na SUP

Tahle akce byla totálně neplánovaná a to z ní udělalo super zážitek na začátku léta. Ale popořádku.

Při návštěvě KIBOKO paddle board shopu zbylo i dostatek času na přátelský rozhovor s Michalem Budíkem, který mě dal tip na zajímavý podnik – sjezd řeky Jihlava…

Michal mě vyšel vstříc a nechal mě otestovat snad všechny plováky které vyrábí, což mě velice pomohlo a usnadnilo výběr toho nejvhodnějšího boardu pro mé dobrodružné aktivity.

Vzácná Užovka podplamatá, která se vyskytuje na Brněnské přehradě (Pryglu). Dokázal jsem k ní připlout na nějakých 30 cm a vyfotit ji.

Ještě ten den jsem nabrali kurz Mohelno a vydali se prozkoumat charakter řeky Jihlávka.

Vzhledem k tomu, že tento kraj moc neznám a nevěděl jsem jestli si ze mě Michal nedělal prdel, prošel jsem si pro jistotu začátek řeky.

Vodní nádrž Mohelno. Řeku většina vodáků i místních nenazve jinak, než Jihlávkou.

Na přilehlé komunikaci k Mohelenské hadcové stepi, mezi Mohelnem a stejnojmennou vodní nádrží jsou instalovány speciální dopravní značky „Pozor sysel“ Upozorňují zde na malou syslí kolonii. Sysli jsou velice aktivní a při migraci za potravou je ohrožují projíždějící vozidla.

Od jaderné elektrárny Dukovany nás dělila jen přehradní nádrž Mohelno.

Do noci krásně svítila …. S Hankou jsme bedlivě pozorovali, jestli náhodou nejde o ionizované záření 🙂 Snad to bylo bezpečné…

Ve tři hodiny ráno začalo pořádně pršet a lilo až do rána. Nastal den „D“ a Mohelno začalo upouštět vodu.

Pršelo čím dál víc, ale nikomu z vodáků to evidentně nevadilo. Byl jsem lehce nervózní jak kvůli sjezdu „Jihlavky“ tak kvůli výjezdu „Multivana“ z louky. Do Ivančic, což měl být cíl mé plavby, měla řídit Hanka. Na louce pod hrází se zvyšoval chaos a přibývalo bláta….

Už když jsem foukal plovák, tak hustě pršelo. Hanka vše pozorovala pod otevřenýma zadníma dveřma a podávala mě nezbytné věci. Bohužel jsem neměl ani náhradní boty tak jsem jel ve svých drahocených „Najkách“ Chtěl jsem vyplout co nejdříve ať nedělám na startu pozdvižení. Pro jistotu jsem si vzal leash na kotník a hop na vodu.

Můj start však proběhl v takové rychlosti a stresu že mě Hanka zapomněla vyfotit….

Zájmu přihlížejících jsem opravdu neunikl… mezi 30ti rafty a 50ti Pálavami jsem se opravdu vyjímal. Kolem tábořiště Mohelno, jsem už projížděl štrůdlem přihlížejících vodáků, kteří se prostě nemohli dočkat až v peřeji za kempem hodím tlamu. Podařilo se mě však bravurně vymanévrovat všechny rozházené kameny a projel jsem bez ztráty „desítky“

Jez u Dolního mlýna jsem pro jistotu přenesl. Paddleboard má totiž svá specifika v podobě flosen na zádi, ale o tom později. Navíc té vody opravdu neteklo mnoho a pár záděrů už jsem po cestě chytil.

První půlhodinu na horním toku řeky, jsem však neměl šanci udělat jedinou fotku ….

Most před tábořištěm u Templštějna

poprvé jsem si trochu oddechl až v kempu pod Templštýnem, kde byl čas vytáhnout z water proof bagu telefon a udělat pár fotek

Budiž mě ke cti, že jsem celou řeku včetně peřejí nad Templštejnem projel ve stoje.

Moje „chvíle“ však teprve přišla. A přesně v tomhle nenápadném místě… Kochám se okolní přírodou a oddechuju si po svižném horním toku. Když v tom přišla rána. Flosna se v tomhle trapném oleji sekla o zatopený šutr a protože jsem jel proti světlu a hladina se leskla vůbec nic jsem nečekal. Plovák se na místě zastavil a já jsem šel….

Rukama jsem se stihl chytit špice boardu, jenomže výtlak přední části mých 100 kilo bohužel neunesl a já jsem zahučel hubou přímo před SUP jako vydra. Paddleboard udělal parádní parádní salto a spadl mě na záda. Opravdu humorná situace.

Naštěstí jsem u tohoto gymnastického prvku neměl obecenstvo a rychle jsem se s nabitým kolenem vydrápal na zpátky na plovák.

Přesně tohle jsou ty nejhorší situace. Peřeje ustojím a na oleji hodím tlamu. A to je to úskalí flosen na poaddleboardu. Když jsem u těch skal, toto je skála u Pustého mlýna. Moc pěkný úsek řeky.

Od chatové osady u pustého mlýna už Jihlávka tečte v poklidnějším tempu.

Proud řeky zde zpestřuje pár polámaných stromů, které se docela komplikovaně podplouvají.

Na hladině plavou dlouhé řasy které mají bílé květy.

Řeka je čistá a je v ní spousta ryb, zejména pstruhů. Dohoda s Hankou zněla jasně, vezme si auto a bude mě čekat u vody v Ivančicích. Bohužel dohoda mezi ženou a mužem není nikdy zcela jasná a pochopitelná. Celému nepochopení předcházela SMS od Hanky „Jsem v Ivančicích mostek přes Jihlavu kulatý šedý u hřiště až tu někde budeš ozvi se.“ No tak já abych uklidnil Hanku že žiju a že už jsem blízko, poslal jsem jí polohu z mapy.cz a průběžně jsem ji informoval tímto způsobem kde se nacházím a aby si udělala obrázek o tom jak rychle pluju. Koho by napadlo jak celou tuto situaci kolem polohy pojme má drahocená žena…..

Malý kousek před jezem Alexovice

Kousek pod jezem Alexovice jsem viděl malou vydru jak se snažila se svým úlovkem zmizet pod vodou. Bohužel ryba byla stejně velká jako ona a nedařilo se jí zmizet pod vodou, tak se snažila vydrápat aspoň na břeh. To se jí taky nepodařilo tak nakonec zmizela i se pstruhem pod kořenem.

Za jezem už je to jenom malý kousek k šedému silničnímu mostu u hřiště, kde mě měla očekávat Hanka. Z vody se to nedá snadno poznat který ten most je vlastně ten pravý. Proud řeky docela svižně ubíhal tak volám „Hankó si tu ?“ Dívám se kolem jestli ji neuvidím, nebo aspoň auto. Nic, v tu chvíli se se mě sekla flosna o kámen a už jsem letěl, další tlama tentokrát jsem si odřel kotník. Než jsem se vydrápal na board proud mě pomalu unášel směrem k soutoku s Oslavou. To už jsem pochopil, že jestli nechci dopádlovat na Nové mlýny musím někde zakotvit.

Udělal jsem otočku a přistál přímo na špici soutoku obou řek. Jak jsem byl nasraný, že jsme se s Hankou nepotkali vytáhl jsem paddleboard z vody a švihl sním na trávu. Musím jí zavolat kde je, říkám si pro sebe. Dívám se na příď svého boardu a nechci věřit svým očím. Gumové popruhy na kterých visel nepromokavý pytel jsou prázdné……!!!! Do prdele, já jsem ztratil telefon …. kde je ?! Otáčím se v panice na všechny světové strany a zkoumám přítok Jihlávky i Oslavy. Tam! V dálce asi 200 metrů přede mnou, se v Jihlavě mihla žlutá tečka, která se fofrem vzdalovala. Do pytle, to je můj water proof bag s telefonem, honem za ním! Hodil jsem plovák na vodu a asi pětimetrovým skokem jsem na něm přistál. začala stíhací jízda za telefonem. Rybáři se nestačili divit co to provádím. Asi po 500 metrech jsem pytel dohonil… Uff, oddech jsem si a vydrápal se na břeh. Povedlo se, teď můžu Hance konečně zavolat kde jsem, a hlavně kde je ona.

Nejdřív jsem jí vysvětlil že paddleboard není zrovna internetová kavárna pro sdílení zážitků z plavby v přímém přenosu, ba dokonce ani pohodlná kancelář pro telefonování a že vlastně sdílení pozice bylo to nejrychlejší a nejjednodušší co jsem mohl udělat aby měla povědomí, kde v danou chvíli jsem a jak rychle pluji. Bylo humorné poslouchat, jak si Hanka myslela, že všechny pozice které jsem ji poslal, jsou vlastně mé alternativní kotvící body u vody a postupně je všechny projela autem a hledala mě kolem toku Jihlávky v úzkých kaňonech odkud jsem polohu odeslal… no co se dá dělat. Nakonec mě našla, jak sedím v šortkách na trávníku u hlavní cesty v Ivančicích. To bylo radostné setkání…. Na příště jsme se domluvili, že nebudeme hledat alternativní kotviště a raději na sebe počkáme někde u mostu, kde se dá dojet autem 🙂 Bylo to skutečně krásných 18,5 km po řece, která mě překvapila jak svoji čistotou tak i krásným okolím a nedotčenou přírodou. Děkuji tímto Michalovi Budíkovi za super tip a zdravím i Aleše Kuchyňku do KIBOKA. Třeba si to příště dáme společně.