THAJSKO ostrov TARUTAO – Trail k vodopádům LU-DU

K vodopádům LU DU vede trail pralesem podél potoka, který bylo nutné několikrát přebrodit.
Byl velmi podobný trailům na Havaji.

Na ostrově Tarutao jsme se rozhodli půjčit si horské kola a prozkoumat lépe rozlehlé okolí. Cesta to nebyla jednoduchá, drzé opice na nás cenily zuby a dokonce se Hance jedna snažila zakousnout do nohy. Všude to smrdělo jako v opičárně a v pralese zároveň.

Úmorné horko nás ničilo v každém stoupání a že jich tu bylo… Vlhko je tu takové, že stačí jen ležet a teče po vás pot.

Asi po hodině jízdy pralesem jsme dojeli až na pláž Ao Son. Po chvíli přišel mladý kluk s plnovousem a dal se s námi do řeči. A že je z Kanady, přijel na Tarutao na kajaku z ostrova Lipe!? Říkám, cože!? No já jsem si koupil starý kajak a teď pádluju z ostrova na ostrov. Nechtělo se mě tomu věřit a tak jsem se ho ptal jak dlouho mu to trvalo? Říkal den a půl. Ale když jsi moc dobrý, dá se to zvládnout za den.. a nemusíš nocovat na moři…. A že včera byly velké vlny které ho drtily, proto musel nocovat na volném moři a v noci ho budily velryby jak vydechovaly vzduch, také viděl ohromné chobotnice jak je loví Thajci a že má hrozný hlad, protože celý den nejedl… Až objede ostrovy, tak kajak zase prodá a pojede domů… No hodně zajímavý člověk.

Je zde krásná písečná pláž a chata s rangerem. Kde je k dispozici i možnost koupit si něco k pití.

My jsme ale pospíchali dál, protože čas je náš nepřítel a tak jsme se rozloučili, že se třeba někde ještě potkáme. Všude neprostupná vegetace a šlo se podél potoka stále vzhůru. Asi po hodině jsme došli k malé laguně, do které stékala ze skály voda. To bude asi ono.

V tom na nás zezadu někdo volá “Hi “ já jsem říkal, že se ještě někde potkáme. Byl to ten Kanaďan z kajaku.

Prozkoumávali jsme společně lagunu a křišťálově čistou vodou. V průvodci píšou, že tu jsou rejnoci a malé Lion Fisch, které sice neútočí, ale mají jedovaté ostny na ploutvích, které vás můžou zranit. Usoudili jsme ale s kanaďanem, že voda je vhodná na koupání a oba jsme se dokonale vyřáchali.

Perfektní koupel, navíc jsem si vypral tričko. Bylo to poprvé po 12 dnech, ale nebylo to zase tak hrozné, klidně jsem mohl ještě pár dní vydržet 😉

Celý den jsme nejedli, restaurace byla zavřená. Prostě nebylo co jíst ani pít. Navštívili jsme tedy místní zoufalý obchod a koupili 2 vody a nějaké 2 hnusné tyčinky. Jako záchrana před uměním hlady to stačilo, ale opakovat bych to nechtěl.

V plánu byl průzkum krokodýlí jeskyně. Přišel jsem k rangerovi a říkám, že bych si rád půjčil kajak. “Closed Today”… ranger zavřel ve tři hodiny a hotovo, prostě se mu už nechtělo. Tím mě ale fakt nasral.

Ostrov Tarutao je zkrátka takový. Ve své době velkolepě pojaté prostranství se zázemím a bezmála 100 bungalovy, dnes postupně chátrá a pohlcuje ho prales. Popřípadě ho ničí opice, které jsou zde chráněné a velmi drzé. Personál rangerů je zde početný a mám pocit, že zbytečný, protože hostů je zde málo. Na celém ostrově asi 20 lidí. Stan jsme tu měli postavený jenom my a pak ještě jeden francouz, který měl vlastní a chtěl nám ho prodat. Celkově to na nás působilo jako by tu byli všichni za trest. Národní park má velmi vysokou prioritu v ochraně zvěře. Ostrov má rozlohu přes 1300km2 a jsou zde velmi početně zastoupeny všechny Thajské druhy fauny.
Ovšem našli jsme na ostrově také velké skládky odpadu kousek od pláže. V okolí bungalovů je čisto a jinde bordel, však ona si to příroda a opice nějak přeberou. Tato vlastnost je Thajcům vlastní.

Koupání zde není nějak výjimečné, pobřeží je velmi plýtké a je zde spousta malých medůzek, které žahají jako když do vás někdo píchne jehlou. Jakmile vylezte z vody bolest odezní. Korály tu nejsou žádné. Takže potápění také nic. Tahle medůza měla v průměru tak 1 metr.

Myslím že nejvíce se tento ostrov zalíbí biologům nebo pozorovatelům mořského ptactva. Jinak je zde klid a na člověka narazíte spíše výjimečně. Dvě noci jsou maximum, které zde můžete strávit před naprostou nudou. Loď sem zajíždí pouze 1x za den takže nestihnout ji – máte další den na krku.

Po návratu jsme se šli s Hankou zase projít po dlouhé pláži až na konec.
Na konci pláže jsme pozorovali krásný západ slunce nad ostrovem Lipe.
V podvečer jsme měli možnost pozorovat makaky, jak v tlupě vyšli na pláž a pojídají kraby.
Čím víc se stmívalo, tím víc byly zřetelné světýlka fytoplanktonu v našich stopách.
Po celém dni jsme měli opravdu velký hlad a těšili jsme se, až otevřou restauraci.
Bylo nám úplně jedno co sníme i když byl výběr naprosto mizerný.

Vypadalo to naprosto magicky. Stejně jako v Avatarovi. Každá naše stopa v písku svítila stovkami zelených jiskřiček podobných světluškám a pak pomalu zhasínaly. Bavili jsme se tím asi půl hodiny a běhali po pláži jako blbci. Ještě že byla tma a nikdo nás neviděl. Při odchodu za námi zůstaly na pláži rozzářené stopy.

Ráno jsme vrátili stan a šli se projít po pláži. V dálce jsem zahlédl malý kajak. Byl to Kanaďan. Pomohl jsem mu vytáhnout kajak daleko na břeh, jelikož právě začínal příliv. Dohodli jsme se, že se potkáme v restauraci na snídani. Dali jsme si palačinku s kešu ořechy, kávou a melounem.

Dlouho jsme si povídali o našich a jeho plánech. Říkal, že záleží na počasí a vlnách, než dorazí do Pak Bary. Tam se pokusí prodat kajak, a vyrazí přes sever Thajska do Kambodže. Odtud má namířeno do Nepálu a do základního tábora Everestu. Ptal se nás, co je za měsíc. Hodinky mu dal bratr, ale jinak neměl ponětí o čase. Doma má 4 děti. Říkal, že by se chtěl ke konci března vrátit domů. Každý kdo si chce zachovat zdravý rozum musí z Kanady v lednu – březnu vypadnout někam do tepla. Zajímavý, ale velmi slušný člověk.