ALOHA PÁTEK 🌈

Malé ohlédnutí po Liparských ostrovech. 🌋

Vrchol kráteru Vulcano jsme dobyli ještě dopoledne, kdy slunce nesvítilo plnou silou. Z vrcholu je fantastický výhled na celý ostrov Vulcano, Lipari, Salinu, Ginostru, Panareu a v dálce byl vidět i kouřící Stromboli.

Původně jsme chtěli celý kráter obejít dokola, což se později ukázalo jako nerealizovatelné. Na jeho východní straně je totiž několik sopečných fumarol, z kterých bez ustání syčí jedovaté sirné páry. Vítr je pak žene přes okraj kráteru. Jelikož se jedná o téměř dvě stě metrový úsek jedovatých plynů, nedá se kaldera obejít dokola.

Na ostrově Vulcano se ukázalo, že poločas rozpadu Bářiných bot naprosto neodkladný. Docela prekérní situace na to, že na Stromboli jsme k výstupu museli mít všichni pevné boty…

Moje Meindly dostaly taky pěkně zabrat. Že jsme cestovali jako prasata, plyne z této fotky zcela jasně. Jediné štěstí, že nejde cítit smrad, který se kolem nás linul.

Z výletu do vesnice Lentia. Nahoře jsou fantastické výhledy na všechny světové strany. Při západu slunce jsme pozorovali ostrovy Alicudi a Filicudi. Vidět je odtud i pobřeží Sicílie a Etna.

Západ slunce nad ostrovy Alicudi a Filicudi

Přesun na ostrov Stromboli. Z okénka je vidět kouřící vulkán.

Celou dovolenou jsme trpěli lehkým hladem. Ne že by jsme si nemohli něco koupit, ale v podstatě na to nebyl čas. A tak jsme většinou jedli za pochodu, v autě, na lodi, nebo třeba když jsme čekali na trajekt.

Vulkanický původ ostrova se na Stromboli nezapře. Sopja mezi tím pěkně hřměla a odfukovala.

Protože jsme z ostrova Vulcano smrděli jako čuňáci, tak jsme se na Stromboli pořádně vykoupali v moři s černým pískem. Výstup byl naplánovaný až na pátou hodinu, proto nám zbylo spoustu času na opalování a odpočinek.

My jsme šlapali nahoru klasickou variantou, která asi není tak náročná jako stará cesta, ale za nedlouho jsme vstoupili do stínu, který tvořil samotný masiv sopky Stromboli a dost se ochladilo. Výhledy byly také vcelku pěkné, ale museli jsme dost pospíchat abychom stihli západ slunce.

To se nám nakonec podařilo, ale bylo to na poslední chvíli. Byli jsme už jen malý kousek pod vrcholem, když se mě podařilo vyfotit tuhle fotku. Je na ní zachycená erupce a západ nad Tyrhénským mořem. Jedná se opravdu o neopakovatelný zážitek. Erupce jsou tak hlasité, že je potřeba si zakrývat uši abychom neohluchli.

Kromě pekelného představení jsme klepali i pekelnou kosu. Na vrcholu bylo 11 stupňů. Doplňováno čerstvým větrem, mohla být pocitová teplota někde k nule. Pozorování na vrcholu trvalo cca 45 minut během kterých jsme měli možnost pozorovat cca 5 erupcí a několik hlasitých výronů plynu. Abych řekl pravdu, byl jsem docela rád, že jdeme dolů. Děcka byly zmrzlé na kost.

Na neštěstí se zanedlouho po našem výstupu na vrchol otočil vítr a jedovaté plyny se hrnuly směrem na nás. Respirátory byly nezbytné, ale ani tak moc nepomáhaly. Kdo už někdy na sopce byl, ví jak to smrdí. Přirovnal bych to ke špatně spálenému uhelnému kouři, ovšem vydatně doplněného o jemný prach a popílek z erupcí. Oči jsme měli většinou zavřené a otevřeli jsme je jenom když došlo k erupci. Jinak to hrozně štípalo a smrdělo.

Samotný sestup je také docela silný zážitek. Permanentní erupce dělají na jižním sestupovém svahu doslova závěje sopečného prachu, ve kterém jsme se brodili téměř po kolena až dolů. Kdo neměl návleky měl smůlu. Prach a škvára se hrnula nemilosrdně vrchem do bot a brzy byla bota tak plná, že se začala sama vyzouvat z nohy. Proto byly nutné časté zastávky na vysypávání prachu.

Na takové zážitky se nezapomíná a myslím, že ani děti nezapomenou ….

Myslím především na to skvostné ráno, kdy se mnou bezmocně cloumala Hanka v naději že mě probudí. Se slovy “ Radime, Radime, vzbuď se mám pocit že začíná bouřka“ odbyl jsem ji slovy, “ Prosím tě nehysterči a spi tady nikdy neprší“. O deset minut později mě probudily velké kapky na obličeji a Hanka, která držela v jedné ruce karimatku a v druhé vlající spacák. „To je v prdeli, já jsem ti to říkala“ a ve světle blesků s prachem v očích jsme utíkali ke skalnímu převisu, pod kterým stejně pršelo … byly 3:00 hodiny ráno…. tyhle manévry jsme si do 6 hodin ráno zopakovali ještě 3x. Děcka mě musí nenávidět 🙂

Ráno jsme byli tak zbití, mokří a smradlaví, že jsme vážně uvažovali o tom, že spacáky vyhodíme do popelnice. A to byl teprve začátek našeho výletu…..