SENEC aneb baristický horor…

Zastavili jsme se cestou do jednoho stánku na ranní cappuccino. Já vím, věděl jsem že dělám blbost. Ale na kafe jsme měli opravdu chuť, a tak u jednoho stánku s hrdou reklamou a nápisem LAVAZZA jsme se zakotvili. Co vám budu povídat… . Co si dáte ? Povídá mladá servírka. 2x espresso. To neděláme, máme jenom cappuccino nebo rozpustnou kávu. Málem jsem omdlel při pohledu na nevyužitý potenciál italského stroje La Cimbali. Bože můj. tak teda 2x cappuccino. Slečna namlela kávu, už to bylo špatně, protože absolutně nejevila zájem o to kam se ta káva sype a tak zvesela padala mimo páku. Však co on to ten časovač zastaví. A že něco rozsypu ? To není z mého, tak co to řešit. Zmáčkla čudlík na stroji a jala se pěnit mléko. Nechci a nebudu to rozebírat . vytvořila „cosi“ jako pěnu a začala to hrabat z vrchu velkou lžičkou na tu kávu . Při pohledu na ni se mě podlamovaly kolena. Vydrž to a drž hubu, říkám si sám pro sebe. Pak nastalo něco co nemá široko daleko obdobu. Slečna vzala tu velkou 1 kilovou pixlu mleté skořice z makra začala to tam hustě sypat. Když říkám hustě tak myslím hustě. Asi jí tam toho i na její nezřízený vkus spadlo trochu víc než by chtěla, a tak se sehnula a prostě do toho foukla tak že se zvedl oblak hnědé skořice nad linku kde onen mok připravovala. Hanka polohlasně vykřikla ona s toho snad upíjí. Načež se otočila hrstka lidí od vedlejšího baru . Naštěstí ne, ale nějaká ta slina tam asi ulpěla. Nicméně pod tíhou skořice se pěna probořila a klesla na dno. Bylo jen dílem okamžiku abych dostal infarkt. Hanka rychlým tahem sundávala lžičkou odpornou skořici z toho zbytku který měl tvořit mléčnou mikropěnu. Mikropěnu ?! Myslím, že tento pojem by slečnu zcela zarazil. Co nejrychleji pryč. A to byla naše ranní káva na slovensku.