CESTA NA LETIŠTĚ ORLY A LET NA RÉUNION

Poprvé jsme vyzkoušeli dálkový hladolet. 11 hodin bez jídla a pití. Dá, se to přežít. Naštěstí jsme večer v Paříži stihli nakoupit ještě nějaké jídlo. Díky tomu, že je Réunion defacto v EU není problém si ho vzít na palubu. Vodu jsme koupili na letišti. To je taky věc, litr za 3€. Voda z mix baterií se pít nedá. Jinak Francie je snad nejdražší stát v EU. Ceny za všechno jsou děsivé. Obecně se dá říct, že je tady 2-3x dráž než v ČR. Lístek z letiště do centra 11 €. Ovoce 2,5€ za kg Espresso 2,5 Benzín 1,47 Asi tomu odpovídají i jejich platy.

Ráno jsme čekali na zastávce u hotelu na autobus. Podle jízdního řádu měl jet 4:38. Nejelo vůbec nic. Nakonec těsně před pátou dorazil nějaký BUS. Ovšem na letiště nejel. Řidič nás vzal s tím, že nás doveze do nějaké průmyslové zóny, kde přestoupíme na další linku, která nás doveze až na letiště. I když jsme měli hotel malý kousek od Orly (6km) úplně klidný jsem nebyl. Ono je totiž úplně běžné, že v Paříži občas něco nezafunguje, ať už vinou demonstrace, stávky, nebo z úplně jiného důvodu. Každopádně nestihnout letadlo by, asi nebyl ten nejlepší cestovatelský zážitek. Nakonec jsme se docela zajímavým způsobem, bez jízdenky (to nám mimochodem doporučil řidič) dostali do průmyslové zóny poblíž letiště.

Tam jsme se potkali na zastávce s australanem, který vyprávěl zážitky z Paříže. Prý už procestoval ledacos, ale Paříž že je divočejší než samotné Mexiko city. Taxík nejde pod 100€, v hotelu dá taky 100€ za noc a když přijel na letiště, tak let kterým měl letět do Peru a měl na něj koupenou letenku, vůbec neexistoval. Kompenzace žádná a za novou letenku chtěli 2000€ Tak se na to vysral, jel zpět do Paříže. Vzal si hostel a 3 dny čekal na nový let, který si objednal. Různé příběhy si člověk vyslechne.

Tady nám na křídla stříkají speciální tekutinu proti námaze.

Za chvilku bylo celé letadlo zelené a plné bublin. Foto z palubní kamery. Pojíždíme na dráhu.

Letěli jsme úplně novým dálkovým AIRBUSEM A350. Let byl dlouhý, dlouhý, dlouhý. Celkem 11 hodin z Paříže.

V letadle jsem se dal do řeči s jedním francouzem co seděl vedle mě. Vyšlo najevo, že je z Réunionu a letí domu. Slovo dalo slovo a tak jsem zavedl řeč na to, že se nemáme jak dostat z letiště do centra San Denis. No že to je problém, protože Francouzi a Reunioňané zvlášť jsou hrozně pohodlí a líní. Maximální pracovní doba má 5 hodin a pak po nich nikdo už nemůže nic chtít. A že TAXI z letiště do centra což je 7 minut jízdy stojí 30€ prý ani on by to nedal. Autobus jezdí za 2 €, ale jenom do 18:30. Slíbil, že se zeptá děcek které pro něho přijedou na letiště jestli by nás nevzali. Také říkal, že si máme hned zítra koupit nějaký repelent proti komárům, protože tady přenášejí horečku Dengue. Tomu říkám užitečný rozhovor.

Tak nakonec to dopadlo dobře. Ve 22:00 jsme se zpožděním asi 40 minut přistáli v Indickém oceánu na ostrově Réunion. Těsně po dešti, 27 stupňů a vysoká vlhkost. Francouz se kterým se dal do řeči se jmenoval Chris a pomohl nám s manželkou dostat se z letiště, což není po 18:00 vůbec snadné, protože na letišti není otevřeno absolutně nic. Fungují jenom už zmíněné taxíky. Chris nás tedy s manželkou naložil do auta a odvezl do města. Joel ( naše první ubytování) nám na sebe sice dala telefon, abychom ji kontaktovali, ale nevím jak bychom se sní domluvili. Naštěstí jí Chris zavolal a pomohl nám. Joel pro nás nakonec přišla dole před dům.

Joel je velice sympatická a laskavá starší dáma. Neumí však ani slovo anglicky „Hanka říká, že slovo jo“ jinak mele krásně francouzsky a vůbec si nerozumíme. Naštěstí je tady nějaký Google a jeho překladač, takže jsme se nakonec domluvili. Podstatné je, že máme kde dnes spát a všechno nakonec klaplo tak jak mělo.

Tak tohle je Réunion z pohledu kosmické stanice ISS. Zelený ostrov, porostený bujnou tropickou vegetací a třemi výraznými sopečnými krátery.