PIENINY 2019 aneb DUNAJEC na paddleboardu

Hubová první nákup domácích sýrů. Tato zastávka se stává naprosto nezbytnou během jizdy do Tater. Domácí ovčí sýry a kozí jogurty jsou pro nás lahůdkou, na které si vždycky velmi rádi pochutnáme.

Kežmarok západ slunce.

Majere – přístav pltí. V kempu Červený kláštor, kde jsme měli v úmyslu přenocovat nás na recepci překvapil nalepený papír s nápisem “ KEMPING ZRUŠEN DO ODVOLÁNÍ – STANOVÁNÍ PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO“ Později jsem zjistil, že důvodem je: Štátne lesy TANAP-u upozorňujú návštevníkov Pienin, že Autokemping Červený Kláštor počas tohtoročnej letnej sezóny nebudú prevádzkovať. Po počátečním rozčarování ze zrušeného kempu v jsme po cestě improvizovaně zastavili u Penzionu Pltník, jehož součástí je také camping Dunajec

kemping Dunajec – Pro mě bylo zásadní přespat co nejblíž u vody, abych měl ráno co nesnadnější přístup s paddleboardem k vodě.

Když jsme ráno vstali ještě byla všude mlha

mlha se pomalu zvedala

za dalších 5 minut

bylo na čase nafouknout paddleboard a vyrazit, než se začnou rojit pltě

Nezbytné přípravy

Kostel v Stromowcoch Nižnych

Červený Kláštor na pravém břehu

přede mnou Tři koruny

V tomhle místě začíná nejkrásnější úsek plavby. Zprava přitéká potok Lipník a následují peřeje WW1.

Přirážím ke břehu, abych si udělal alespoň jednu fotku paddleboardu.

Tomuto místu se říká prielom Dunajca. Předemnou jsou první větší peřeje. Zvládám je ve stoje.

Blížím se k Jánošíkovu skoku. v tomto místě tvoří prielom Dunajce nejužší místo . Na šířku má 10m a hluboké je 12metrů

Tohoto místa jsem se obával úplně zbytečně.

Voda před se před skokem sice zůžila a vytvořila malou peřej. Ta se však dala bez problémů projet, protože v tom to místě není nouze o dostatek vody

Voda se po Skoku docela zklidnila ale pořád svižně tekla.

Vpravo ode mě vrch Holica

Blížím se k místu zvanému Barštyk. Pěna, která se nachází v těchto místech na hladině, je rozpuštěný vápenec. Od něho je odvozený i název Pienin – pěnící voda.

Nic nenasvědčovalo tomu, že se budu za chvilku nedobrovolně koupat… Jen malý kousek za zákrutou se skálou Holica, se řeka prudce stáčí doleva a vytváří docela slušné peřeje. Lehce podřepnu v kolenou a levá noha jde dopředu kvůli podélné stabilitě ve vlnách. Situaci mám docela pevně pod kontrolou a daří se mě projet prvních pět asi metrových vln. Zabírám kontra pádlem abych se stočil vlevo a dařil se mě držet směr toku v zákrutě. Voda stříká přes příď až pod kolena, ale slušně projíždím i posledním úsekem kde mě čekají poslední dvě větší vlny.

Najednou zjištuju, že už nepluju, ale letím … přímo na držku. Fina se chytla o kámen, který tvořil ony dvě poslední vlny. Musel být proklatě nízko pod hladinou. Každopádně sleduju volně letící pádlo před sebou a dokážu si docela zblízka prohlédnout panáčka na jeho listu. Najednou se nořím do zpěněné vody. Rukama si kryju podvědomě hlavu a dělám parádní parakotoul. Byl to okamžik příjemného volného letu ukončený nepříjemným naražením kolena o kámen. Vyplouvám nad hladinu a chňapnu po pádle, které je přímo přede mnou. Během další vlny už se drápu na prkno, které zůstalo za mnou. Celé tohle trapné divadlo netrvalo déle než nějakých 8 sekund. Podařilo se mě postavit dříve než skočily peřeje. Že mám převrácený nehet na malíčku a palec na levé ruce, zjištuju až po dalších dvaceti metrech, kdy se voda téměř úplně zklidnila následuje nejpomalejší úsek celé plavby.

Kdyby bylo vody o 5 centimetrů více, nebyl by to žádný problém a finou bych šutr nehytl. Bohužel, řekl bych že i Dunajec se potýká s nedostatkem vody i přes to, že ho zásobuje přehrada Stromovce Wyžne. Na Kajaku nebo Pálavě se po kamenu holt sklouznete. SUP neodpustí vůbec nic. Nízký stav vody a skryté kameny pod hladinou jsou problém.

Řeku po pravém břehu provází turistická cesta pro pěší i cyklisty. Doufám, že jsem nikoho dobře nepobavil.

Zbytek plavby už proběhl úplně bez problémů a to jsem si ještě peřejí užil.

Vpravo přítok Lesnica . Za ním následuje za 300 m hranice s Polskem přístaviště lodní dopravy Prístav pltí SK – řeka vstupuje do Polska.

V tomto místě je také jeden ošemetný úsek. Poměrně silný proud tam tlačí lodě přímo na skalní hranu kolem chodníku s cestou.

Plťaři se tady mají co ohánět, aby se tyčemi odrazili od skal a nenarazili.

Já jsem musel hodne pádlovat. Sjel jsem však všechno ve stoje.

Hned za SK loděnicí, kdy se řeka přehoupne do Polska je ještě jedna větší peřej.

Dá se však docela slušně projet , protože je v ní dostatek vody.

Odsud už teče Dunajec docela klidně.

Tedy až na peřeje ve slalomové dráze v Szczawnicy, kterou jsem také projel ve stoje s početným přihlížejicím davem kolem řeky.

přede mnou městečko Szczawnica

Nebyl čas ptát se, kudy dál do Krosenka.

Tak jsem to tam poslal.

Nemohl jsem tušit, že plťaři jezdí jinudy.

Přítok potoka Grajzarek v Szczawnicy.

Pokračoval jsem v plavbě ještě asi 2 kilometry až do Krosenka. Tam mě zastavil nízký stav vody. Každou chvilku jsem chytl finou o šutr.

Tak jsem se domluvil s Hankou, že plavbu ukončím ještě kousek před městem a vyzvedne mě někde u cesty.

Dunajec je velice pěkná řeka, zasazená do nádherného prostředí Pieninského národního parku.

Ovšem pokud se ji rozhodnete sjet na paddleboardu, je potřeba mít zkušenosti.

Řeka je rychlá, místy hodně technická, plná kamenů a peřeje nejsou pro každého.

Bez problémů se však dá sjet na raftu, Pálavě, nebo se nechat svézt na plťi.