VLTAVA NA PADDLEBOARDU

Ráno na Lipně jako malované.

vylepšili jsme si ho omeletou s domácím uzeným

Popsal bych vám, jak taková omeleta s plátky do křupava opečeného domácího uzeného chutná, ale byly by to zbytečně popsané řádky … možná víc napoví výraz našeho psa.

Nápad sjet Vltavu na SUPu se vě mě zrodil teprve ráno u snídaně. Byla to pro mě velká neznámá, ale jak jsem později zjistil, nebylo se čeho bát, neznámou jsme byli pro ostatní spíš my.

Když jsme s Bárou začali foukat paddleboardy, všichni se na nás zvědavě dívali co to jako míníme dělat.

To jako chtějí jet Vltavu na paddleboardu !!?

Vltava se přece odjakživa jezdí na Pálavě nebo na raftu do kterého se naloží basa piv.

Já bych to na plovák nedal a navíc potřebuju čistou hlavu a stabilitu. První šlajsnu ve Vyšším Brodě jsme přenesli

Jez u Bílého mlýna se na SUPu jet nedá, je tam metrový schod, koruna jezu je strašně plýtká a ve šlajsně teče jenom 5cm vody.

To bychom tam nechali flosny !

Bára se postupně otrkávala.

Vltava, je ale velmi „hodná“ řeka.

Už jsem nějakou tu řeku i potok sjel a horší než Jihlavka to určitě nebude.

Nejhorší pro mě bylo, že jsem Vltavu nikdy nejel a proto jsem netušil co mám očekávat.

Největší strach jsem měl z toho, že bude málo vody a budeme chytat flosnama o šutry.

U Jezu Herbertov je naprosto dementní přenášení. Schod na kterém je naznačena šipka je vysoký a z paddleboardu se na něho nedá vystoupit. Navíc se tam tvoří zácpy z Pálav.

Proto jsme s Bárou jez přenesli po pravé straně, kde je přítok nějakého potůčku a dále po lávce náhonu. Peřejky pod jezem jsou vždy vítaným zpestřením celé plavby.

Plovoucí bary by se nám náramně hodily, ale já jsem si ve spěchu nechal peněženku v autě a tím byl náš osud zpečetěn…

Vltava je krásná a čistá řeka, alespoň na horním toku. Tím že je bezvadně vidět na dno, dají se odhadnout kameny pod hladinou a včas se jim vyhnout.

Díky dostatečně vysoké hladině se dá jet celá Vltava včetně peřejek ve stoje

Pomalu jsme se blížili do Rožmberka, kde jsem byl dohodnutý s Hankou na zastávce kvůli doplnění tekutin a zapomenuté peněžence.

Také jsme chtěli „naboardovat“ psa.

Vplouváme do Rožmberka nad Vltavou

prvních 12km uběhlo jako voda

Řeka teče svižně a my jsme si s Bárou plavbu vyloženě užívali. Chtěli jsme vzít na zbytek výletu Maxe, který se chudák pekl v autě.

Kdybych býval tušil, že to bude taková pohoda, vzal bych to zvíře už ve Vyšším Brodě

Pravda je, že na splouvání Vltavy jsme si nemohli vybrat lepší den. Předpověď jednoho z nejteplejších dnů v roce se vyplnila do puntíku a teplota atakovala 38st ve stínu. V Rožmberku mě přestalo bavit přenášet jezy a tak jsem si dal šlajsnu na boardu. “ Dávám znamení Báře, ať to zkusí taky“. Neváhala ani chvilku, akorát pes šel až po krk do vody jak se příď zanořila na konci šlajsny.

Ale ustála to a pes taky.

Netrvalo snad ani 5 minut a hrad Rožmberk jsme obepluli z druhé strany jak kolem něj Vltava meandruje.

Ani Báře se nevyhnula patálie s flosnou… každý jednou musí… a tak Bára na jednom velmi klidném, ale záludném místě hodila „tygra“ přímo do vody a pes se poroučel za ní. Velkou výhodou pro sjíždění řek jsou polarizační brýle. Usnadňují pohled pod lesknoucí se hladinu a případný problém tak může být včas odhalen. Paddleboard se totiž nesklouzne po kameni jako Pálava, ale zasekne se flosnami o kámen a stojí na místě. „Dál už je to jenom o fyzice“

Kemp Rožmberk. Kofolu na čepu za 4 pětky snad nebudu ani komentovat, když mám žízeň tak to dám, ale všeho má své meze. 100% přirážka by mohla stačit ne ?

Černé zlato v nás zmizelo jen to zasyčelo a jelo se dál.

To plovoucí bar uprostřed Vltavy byla o poznání lepší zkušenost.

2x MOCHITO z toho jedno bez alkoholu za 142Kč se mě zdá mnohem lepší varianta, než ten černý zázrak … a navíc to byl super zážitek – doporučuju.

Bary na vodě jsou od sebe vzdálené zhruba co 1km a jak se zdá jsou po celé vtavě až do Krumlova. Jak jsem později pochopil zálohovaný kelímek se dá vrátit v kterémkoliv dalším baru. Takže se dá popíjet i na vodě.

Horko bylo tak úmorné, že jsme dobrovolně skákali z boardů přímo do řeky. Koupel každých 20minut byla prostě nutností.

Kolem 16 hodiny se dostavil hlad na oběd. Zakotvili jsme u malého občerstvovacího stánku, kde se kouřilo z udírny a grilovala se kýta.

Bylo štěstí, že tu nebylo moc lidí. Za malou chvilku jsme se dočkali docela ucházejícího burgeru s kopcem hranolek.

Náš cíl už byl nedaleko.

Dohodli jsme se, že plavbu ukončíme po 23 kilometrech v kempu Nahořany, Tam na nás čekala Hanka s Tomem.

Všichni jsme se ještě dlouho koupali ve Vltavě , která byla opravdu příjemně osvěžující.

Zbytek Vlatvy si každopádně ještě někdy spluju, ale pro dnešek toho bylo dost.

Vltava mě velmi mile překvapila. Docela teče, je čistá, je v ní dost vody a poskytuje spoustu možností občerstvení po cestě. Doporučuju i na paddleboard. I když „tu ještě nemá vybudovanou tradici“ 🙂