Co se dá projet za za 18 dnů ?

Celkem jsme během 18 dnů procestovali podstatnou část Andamanského pobřeží Thajska. Soustředili jsme se především na ostrovy, přírodu a jejich obyvatele a kulturu. Ujeli jsme téměř 1200 km a navštívili 18 ostrovů a atolů. Vystřídali jsme všechny možné dopravní prostředky. Od longtail boatů, trajektů, speed boatů, minavanů , taxíků až po Tuk-tuky kola a motorky. Samozřejmě jsme chodili především pěšky. To však byla vzhledem k tropickému podnebí jedna z nejnamáhavějších činností. především traily v pralese se ukázaly jako velmi náročné. Spousta hmyzu a drzých opic nám také daly co proto, při výletě na horských kolech na ostrově Tarutao.

Vzhledem k nízkému rozpočtu celého projektu jsme ani jednou neměli chýši s klimatizací a jednoduché nebylo ani nocování pod stanem, kde noční teploty neklesaly pod 28st. Občas nás navštívila v ložnici krysa , nebo krab. Gekoni a švábi byli na denním pořádku. Jedli a pili jsme jenom na ulici . Velkou neznámou byla především pitná voda, proto jsme si zuby myli raději balenou. Přes to všechno nás ani jednou nepostihl průjem ani žádné jiné střevní potíže. Ovšem vzhledem ke zdejší hygieně to považuju spíše za zázrak. Thajsko je jedním slovem prostě „cigánov“ se všemi neblahými důsledky, které i my evropané velmi dobře známe. Nechtěl bych však házet všechny do jednoho pytle. Thajští cikáni oproti těm našim pracují! A to je hlavní rozdíl. Sice se nepředřou sklony k okrádání mají stejné, ale jsou v rámci možností slušní a snaží se.

Bohužel to sebou však nese i negativní důsledky. Především v nepořádku a hromadících se odpadcích. Ty s masovým přílivem turistů stále narůstají. Thajští cikáni, se s tím vypořádali po svém. Všechno perou do moře. A to platí i pro odpady. Prakticky jsme za celou dobu neviděli jedinou čistou řeku, které tady plní funkci stok a ty končí kde jinde než zase v moři. Důsledkem toho, je už velká část pobřeží nechutně znečištěna a za pěknou vodou se musí jezdit na ostrovy nebo dále od pobřeží. Taková je daň za turistiku poslední doby …